Masarykova základní škola a mateřská škola Tatobity, příspěvková organizace

Nejstarší období školy
O škole jsou první zprávy z r. 1790. Tehdy tu byl učitelem (kantorem, jak se tehdy říkalo) Matěj Nesvadba z Olešnice. V čele školy stál až do roku 1794. Zpráva z vizitace školy 19. září 1790 zaznamenává, že užíval tří korců kostelních polí, jež mu vynášely 3 zlaté do roka, 2 a půl věrtele luk, z nichž těžil seno i otavu za 1 zl., zato však platil nájem do kostela ve výši 30 krejcarů. Ze školního fondu měl příjem 18 zl. 11 kr., taxy od pohřbu a novoročné dostával však učitel v Rovensku, neboť před zřízením školy děti chodily právě tam. Plat od dětí měl celkem 77 zlatých 40 kr. Suma všeho jeho přijmu tedy činila 100 zlatých.
Dětí bylo celkem 136 (79 hochů a 57 dívek). Pro chudobu neplatilo 61 dětí, pro nemoc 7, platilo 68 dětí. Z Tatobit bylo 66 dětí ve věku od 6 do 11 let, stále nechodil nikdo, občas 55, někdy 11 dětí. Z Lestkova bylo 15 dětí (docházka neudána, patrně nechodily vůbec), z Volavce 23 dětí, z Kozákova 25, z Proseče 5 a ze Žlábku také 5. Celkem navštěvovalo školu 55 dětí, nechodilo 91 dětí. Vzdělání tedy bylo na žalostném stupni.
Při další vizitací roku 1831 sešlo se 150 dítek; učiteloval tu tehdy Jan Hlaváček z Rovenska (1794-1835), který tu měl za pomocníka Josefa Knížka ze Zámostí (1822 – 1829) a potom Petra Myslivce (1829-1841). 12. dubna 1832 byla škola přepadena devíti lupiči, kteří Hlaváčkovi uloupili 250 zlatých.
V roce 1835 se školní mládež z Václaví oddělila od školy rovenské, kam dosud docházela, a začala navštěvovat školu tatobitskou.
Potom v letech 1836 -1842 byl tu správcem školy František Zelinka, který koncem října 1842 byl jmenován do Libuně. Tam roku 1884 zemřel. Škola byla velmi chatrná a pro 200 dítek naprosto nedostačovala, proto krajská komise 20. listopadu 1846 uznala, že se musí postavit škola nová. Asi i proto obec volavecká žádala v roce 1850 o povolení zřídit vlastní školu pro Volavec a Václaví.
Zelinkův syn František Václav Zelinka, narozený v Tatobitech roku 1838, stal se rovněž učitelem a proslavil se jako pedagogický spisovatel. Nejprve působil 3 roky ve Šťáhlaví na Plzeňsku a pak po boku svého otce v Libuni. Roku 1836 stal se učitelem hlavní školy v Berouně a pak řídícím učitelem tamější obecné školy dívčí. Zemřel v Berouně 20. srpna 1903.
Kromě školní práce vyvíjel i horlivou spisovatelskou činnost. Napsal mnoho úvah a pojednání do různých pedagogických časopisů. Ve spise „Působení P. Antonína Marka jakožto biskupského školního dozorce“ (1865) obšírně ocenil zásluhy Markovy o zvelebení školství. Mimoto spisoval zeměpisné příručky pro žáky: „Vodstvo království Českého“ (1868), Zeměpis Moravy a Slezska pro školy obecné (1873) a „Horstvo české“ (1890). Minulost města Berouna vypsal ve spise „Beroun, královské město“ (1882) a „Okres Berounský“ (1888); přírodní poměry studoval v knize „Povodně v Berouně od roku 1872“ (společně s J. Ningrem).
Po Františku Zelinkovi stal se správcem školy Petr Myslivec, který tu pak působil v letech 1842-1883, tedy 41 let.

1849 – 1867
Škola byla stále ještě ve staré budově. Učitel Josef Brunclík z Libuně, který tu v roce 1851 nastoupil, ji vylíčil takto: „Podobala se nejbídnější chatrči, jejíž vnitřní i zevnitřní zařízení působilo nemilým dojmem na každého příchozího. V třídě byl povalový strop, hrozící každou chvíli sesutím, na každé straně po čtyřech krátkých lavicích, takže dítky po zemi sedět musily.“ 1) (I. část, str. 33)
Komise roku 1858 shledala, že stavení je tak sešlé a postavené na špatném místě, že nevyhovuje požadavkům školy a že bude nejlépe, když se o něco výše postaví nová škola. Zatím však byly v roce 1864 přistavěny ke staré škole, jež pak sloužila učiteli za byt, jen dvě světnice pro 1. a 2. třídu a teprve v následujícím roce byla dostavěna celá školní budova. Při příležitosti místní poutě byla 13. srpna 1865 slavnostně vysvěcena vikářem a děkanem turnovským Janem Šolcem. Třetí den po slavnosti byl ve škole nešťastnou náhodou zastřelen 16-ti letý myslivecký praktikant Jan Janda.
V témže roce byla zřízeno nová škola obecná na Volavci pro děti z Volavce a Václaví.
Ve školství se silně uplatňoval vliv katolické církve, zvláště po roce 1855, kdy došlo k uzavření konkordátu (tj. dohody státu a církve); vyučování náboženství bylo na prvním místě, děti se svými učiteli chodily téměř denně do kostela, konaly se výroční náboženské zkoušky při vizitaci vikářů, ve zpěvu se učilo kostelním písním atd.

1867 – 1879
Ve školství nastala důležitá změna od počátku roku 1870, kdy dozor nad školou přešel podle nových školních zákonů na okresní školní radu v Semilech.
Poněvadž dvě světnice nestačily pro tři třídy, byla pronajata v roce 1874 světnice u Jakuba Rosenfelda za 50 zlatých. Školu spravoval stále ještě Josef Brunclík (až do roku 1883), kdy odešel na odpočinek. V Tatobitech tedy působil přes 30 let.

1879 – 1900
Správcem školy se po Josefu Brunclíkovi stal řídící učitel z Veselé Vincenc Šelbický (1883-1890). Od 1. března 1889 byla škola rozšířena na čtyřtřídní.
10. září 1890 se odstěhoval řídící učitel Vincenc Šelbický do Heralce u Havlíčkova (tehdy Německého) Brodu a na jeho místo se dostal Josef Hyxa, řídící učitel v Heralci. Po sedmi letech byl přeložen do Čestína u Kutné Hory a řídícím učitelem se stal správce školy v Kotelsku Petr Matoušek, který tu pak působil 13 let (1897 – 1910). V roce 1895 vydal tiskem „Paměti města Rovenska“; psal články do různých časopisu a kalendářů a byl i dobrým hudebníkem.

1900 – 1914
Život lidí i dětí ve škole byl stále pod silným vlivem katolické církve. Škola pěstovala nuceně ducha loajality k širší vlasti, říši rakousko-uherské a k panovnickému rodu habsburskému, v kostele se konaly oslavy císařských narozenin, jmenin a nastoupení na trůn. Žactvo chodilo povinně se svými učiteli do kostela a ke svátostem, účastnilo se církevních průvodů a každoročně se konaly ve škole náboženské zkoušky za přítomnosti faráře a vikáře.
V organizaci školy nastala ta změna, že Lestkov byl od 1. ledna 1893 přiškolen k Volavci a v říjnu 1909 byla zřízena expozitura na Žlábku pro 57 žáků; dříve děti ze Žlábku docházely do školy do Tatobit.
Ve školním roce 1910 – 1911 vedl správu školy místo řídícího učitele Petra Matouška, který pro nemoc dostal dovolenou, učitel František Matouš. V červenci 1911 odebral se Matoušek na odpočinek do Rovenska, kde 3. listopadu 1920 zemřel. Řídícím učitelem v desetiletí 1911-1921 stal se Bohumil Kripner.

1918 – 1920
I škola trpěla v letech I. světové války neustálenými poměry: pro nedostatek uhlí bylo vyučování v roce 1919 dvakrát přerušeno, kvůli infekci neštovice se v dubnu nevyučovalo celé tři týdny.
Stav školní budovy byl chatrný, zdi popraskávaly, okna byla zchátrala. Nová místní školní rada, do jejíhož čela byl zvolen za předsedu František Mařan, mistr kamenický, měla před sebou vážné úkoly.
Správcem školy v desetiletí 1911 – 1921 byl Bohumil Kripner, jehož syn téhož jména byl také jednou z obětí I. světové války.
Škola se sice vymanila z područí římsko-katolické církve a kříže byly z učeben odstraněny, ale náboženství zůstávalo na prvním místě mezi vyučovacími předměty.

1921 – 1929
Po Bohumilu Kripnerovi se stal správcem školy v období let 1921 až 1925 Jaroslav Fučík z Bradlecké Lhoty, syn vynikajícího vlastivědného pracovníka Josefa J. Fučíka. V letech 1925-1942, tedy po 17 let, působil na škole řídící učitel Jan Mencl.

1930 – 1938
V pátek 1. června 1934 kolem druhé hodiny noční škola vyhořela. Požár vznikl na půdě neznámým způsobem. Hasičským sborům, které přijely na pomoc, se nepodařilo požár zdolat. Celá škola, veškeré pomůcky, knihovny atd., lehla popelem a zůstaly z ní jen holé stěny. Vyučování probíhalo v sále hostince u Čepelíků a v obecní kanceláři. Děti z Kozákova, které povinně docházely do školy v Tatobitech, se ocitly „na suchu“ a měly nepředvídaně prodloužené prázdniny.
Ale již koncern března se počaly kopat základy, základní kámen byl položen 10. dubna a již na počátku školního roku 1935/36 tu stála nová krásná budova, kterou vystavěl stavitel Holman z Nové Paky nákladem 350 tisíc Kč. S úpravou parku u školy stoupl náklad na 400 tisíc Kč.
V neděli 1. září 1935 za krásného dne oslavovali tatobitští občané otevření nové školy. Kolem druhé hodiny odpolední vyšel z dolní části obce početný průvod, v jehož čele jelo několik členů Sokola na koních, následovala školní mládež se svými učiteli, dorost, sokolové, skauti, hasiči a ostatní občané z Tatobit, Žlábku a okolí. Průvod uzavíralo četnictvo s Národní gardou – 19 mužů v plné výzbroji. Před proslovy byla vztyčena státní vlajka a byly zahrány hymny.
Proslov měl okresní školní inspektor Bláha ze Semil a řídící učitel František Studnička z Tanvaldu, bývalý žák zdejší školy. Pak byla škola odevzdána veřejnosti a návštěvníci si ji mohli prohlédnout a podepsat se do školní kroniky.

Léta válečná
Řídící učitel Jan Mencl dostal od 6. prosince 1941 dovolenou pro nemoc, správu školy vedla učitelka M. Petrová. V září 1942 Jan Mencl zemřel a od 1. září 1943 byl ustanoven správcem školy František Glos, dosavadní řídící učitel v KoteIsku. Zároveň se stal správcem nově zřízené lidové školy zemědělské, kde se začalo vyučovat 8. září 1943 s 25 žáky. Do obvodu této školy patřily obce Tatobity, Žlábek, Kotelsko, Volavec a Proseč.

Léta poválečná
Po válce dostal také kulturní život novou náplň. Školské zákony z roku 1948 a 1953 přebudovaly školu na podkladě jednotné všeobecně vzdělávací školy. Na nové národní škole se ustavila pionýrská organizace, pracovalo zde Sdružení rodičů a přátel školy, vyučovací hodiny byly oživeny rozhlasem a televizorem, na škole byly organizovány kurzy vaření. Žactvo se kromě školní práce uplatňovalo velmi aktivně ve sběrech, spoření a brigádách při pomoci místnímu JZD, na konci školního roku se podnikaly daleké výlety autobusem. Žáci 6. – 8. školního roku navštěvovali povinně střední školu v Rovensku a v Turnově.

1961 – 1968
Místní škola měla v průběhu těchto let dvě třídy s průměrným počtem 36,2 žáků. Ředitel školy František Glos, který působil na škole od roku 1943 (celkem 23 roky), odešel 1. srpna 1966 do důchodu a jeho nástupcem se stal Jaroslav Šťastný. V této době působila na škole učitelka Ludmila Bišická.
Dne 1. března 1961 byla znovu otevřena mateřská škola. S 20 dětmi fungovala jako zařízení s celodenní péčí a stravováním. Byla umístěna v bytě ředitele školy Františka Glose, který se přestěhoval do vlastního domku čp. 177. Ředitelkou se stala Božena Svobodová, bývalá učitelka dívčích ručních prací a domácích nauk, učitelkou Irena Knoblochová. Škola měla v těchto letech průměrně 22,8 dětí. Postupně zde působily další učitelky E. Votočková, Jaroslava Pánkova, Hana Vaňková a Jana Nejedlová.
Výrazný podíl škol v kulturním veřejném životě se projevoval četnými vystoupeními žáků a pionýrů při všech slavnostních příležitostech, bohatou a úspěšnou zájmovou činností, zejména v oblasti mladých požárníku a v četných soutěžích, v nichž žáci obsazovali přední místa v okrese i v kraji. MNV, Sdružení rodičů a přátel školy při základní a mateřské škole i ostatní občané vykonali od roku 1966 do roku 1983 mnoho pro zvelebení školní budovy. Postupně byl zaveden do tříd vodovod, byly pořízeny splachovací záchody, bylo instalováno ústřední topení, třídy byly vyparketovány a vybaveny novým nábytkem. Školní sbírky byly obohaceny moderními didaktickými pomůckami. Z veřejných prostředků nebo darem byl získán filmový zvukový promítací přístroj Club 16, televizor, magnetofon, gramofon, projektor Meotar apod.
V roce 1968 byla v podkroví vybudována nová bytová jednotka, která sloužila řediteli školy.

1968 – 1983
V roce 1975 převzala vedení školy po Jaroslavu Šťastném Ladislava Vodhánělová a po ní v roce 1977 Vladimíra Roubínková. Důležitým mezníkem ve vnitřním životě školy byl rok 1976, kdy byla zavedena postupná realizace povinné desetileté školní docházky. V roce 1980 byla zrušena jednotřídní škola v Lestkově. Po dohodě učitelského sboru s rodiči v Lestkově přešla část lestkovských žáků do školy v Tatobitech. Tím byl i do budoucna zajištěn dostatečný počet žáků pro dvoutřídní školu v Tatobitech.

1983 – 1989
V těchto letech byl chod školy stabilizovaný, v čele školy stála stále Vladimíra Roubínková, ředitelkou školky byla Marie Hoření. Dále zde vyučovali manželé Šťastní (Jaroslav ve škole, Marie ve školce).
V roce 1989 byla za značné pomoci rodičů postavena přístavba pro školní jídelnu a školní družinu.

1990 – 2001
Na jaře stanul v čele školy opět Jaroslav Šťastný, Vladimíra Roubínková pokračovala ve škole jako učitelka. „Výměna“ proběhla v přátelském duchu a vztahy ve škole to nijak nepoznamenalo.
V roce 1990 došlo také ke znovuobnovení historického názvu školy – Masarykova škola. Tento název škola dostala v roce své výstavby – 1935 – u příležitosti 85. narozenin TGM. Za války byl název školy zakryt a v padesátých letech pruhem nové omítky zlikvidován úplně. Za nápis na budově vděčíme mistru klempíři panu Josefu Jačkovi z Tatobit, který ve svých 80 letech zhotovil téměř zadarmo (symbolických 1000,-Kč za práci se slovy „Chci, aby obec a škola měla po mně nějakou památku.“) písmena z měděného plechu. Odhalení nápisu se uskutečnilo 2. září 1990 v podvečer v rámci kulturního pořadu uspořádaného ředitelem školy panem Šťastným.
V roce 1994 odchází paní Vladimíra Roubínková do Turnova a její místo zaujala Libuše Cermanová, která zde působila až do odchodu do důchodu v roce 1999. V roce 2000 místo ní nastupuje paní Milena Kašová, která ve škole působí dodnes.
Ve školce nenastaly v tomto období žádné změny – ředitelkou byla stále Marie Hoření, učitelkou Marie Šťastná.

2001 – 2007
V roce 2001 odešel do důchodu Jaroslav Šťastný a řízením školy byla pověřena Mgr. Marie Vitulová. Konkurz byl sice řádně vyhlášen, ale ač škola nabízela k místu ředitele i byt, nikdo se nepřihlásil.
K 1. lednu 2003 došlo ve škole k zásadním právním změnám – škola získala právní subjektivitu a zároveň došlo ke sloučení s mateřskou školou. Nový název školy tedy je Masarykova základní škola a Mateřská škola Tatobity, okres Semily. Škola se potýká se značným úbytkem žáků, ale obec nechce nechat školu padnout a snaží se všemožně být nápomocna.

Současnost 
V létě roku 2007 došlo ve škole k „personálnímu zemětřesení“, neboť školu postupně opustila téměř polovina pracovníků (ředitelka, vedoucí školní jídelny, učitelka MŠ a částečně i vychovatelka – ta ve škole sice působí i nadále, ale již jen na zkrácený úvazek).
Do funkce ředitele byl k 1.8.2007 jmenován Mgr. Pavel Vaněk. Učitelkou zůstala i nadále Mgr. Milena Kašová.
Chod školky zajišťují paní učitelky Věra Tomešová a Vlasta Hlubučková, i nadále zde vypomáhají paní Marie Šťastná a Hoření.
Ve školní družině děti vede Dita Jarošová, která zároveň vyučuje i tělesné výchovy, pracovní činnosti a ve II. třídě i vlastivědu a přírodovědu.
Anglický jazyk a kroužky hry na kytaru a počítačů vede i nadále Ivana Šubrtová. Jelikož však letos končí studium na pedagogické fakultě, domluvila se s vedením na pouze částečné vytíženosti.
Kuchyň má na starosti Soňa Pospíšilová, které je k ruce služebně nejstarší (již 22 let) Alena Kopecká.
O provozní chod školy pečuje školnice a uklizečka Jana Bakešová, sezónním topičem zůstává Jiří Bakeš.

I přes neutěšený stav počtu žáků všichni věříme, že tatobské školství přežije toto nelehké období bez úhony a za výrazné podpory obce, rodičů, žáků a přátel školy se dočká lepších časů.

Za výrazného přispění bývalého ředitele školy Jaroslava Šťastného sepsal a sestavil Mgr. Pavel Vaněk.

PŘÍLOHOVÁ ČÁST

Ředitelé školy: 

1790 – 1794 Matěj Nesvadba
1794 – 1836 Jan Hlaváček
1836 – 1842 František Zelinka
1842 – 1851 Petr Myslivec
1851 – 1883 Josef Brunclík
1883 – 1890 Vincenc Šelbický
1890 – 1897 Josef Hyxa
1897 – 1910 Petr Matoušek
1910 – 1911 František Matouš
1912 – 1921 Bohumil Kripner
1921 – 1925 Jaroslav Fučík 
1925 – 1942 Jan Mencl 
1943 – 1943 Marie Petrová 
1943 – 1966 František Glos
1966 – 1975 Jaroslav Šťastný
1975 – 1976 Ladislava Vodhánělová
1976 – 1990 Vladimíra Roubínková
1990 – 2001 Jaroslav Šťastný
2001 – 2007 Mgr. Marie Vitulová
2007 – dosud Mgr. Pavel Vaněk

Počty žáků

Učitelé:
Ludmila Bišická, Libuše Lohniská, Antonín Neumann, Antonín Dudek, Vlasta Jačková, Jaroslav Šťastný, Vladimíra Roubínková, Libuše Cermanová, Mgr. Milena Kašová

Ředitelky mateřské školy:

1961 – 1975 Božena Svobodová
1976 – 2002 Marie Hoření

Učitelky:
Irena Knoblochová, Eva Votočková, Jaroslava Pánková, Hana Vaňková, Jana. Nejedlová, Marie Hoření, Marie Šťastná, Monika Hůlková 

Přiškolené obce
Lestkov
Kozákov
Václaví a Volavec do roku 1865
Žlábek do roku 1909

Použitá literatura:
Podobský, Jaroslav – Dějiny Tatobit a okolních vsí, I.část, 1985, MNV Tatobity, 53 s.
Podobský, Jaroslav – Dějiny Tatobit a Žlábku od r. 1918-1960, II.část, 1985, MNV Tatobity, 43 s.
Valný, Jan a letopisecká komise – Dějiny Tatobit a Žlábku od r. 1961-1983, III.část, 1985, MNV Tatobity, 31 s.
školní kroniky z let 1967 – 2001

Ústní historický pramen – vyprávění bývalého ředitele školy Jaroslava Šťastného, srpen 2007.

Print Friendly, PDF & Email